MiG-17F je přímým následovníkem legendárního typu MiG-15. Hlavním rozdílem je zcela nové křídlo, umožňující dosažení nadzvukové rychlosti, a také úpravy spojené se zástavbou motoru VK-1F, vybaveného přídavným spalováním. Celkem bylo vyrobeno kolem 11000 kusů (8000 v SSSR a 3000 licenčně v Polsku a Číně), k jeho uživatelům patřila více než čtyřicítka vojenských letectev v Evropě, Asii a Africe.
V československém letectvu sloužily pouhé dva kusy verze MiG-17F a 34 kusů radiolokátorem vybavené verze MiG-17PF. Před časem se na pultech objevila stavebnice MGD Models - Slepovací modely Modrého Maxe (SleM) 01, kterou tvoří kombinace monografie z pera Jiřího Vraného a výlisků MiGu-17F od AZ model. Monografie je celkem obstojná, výhradu mám ke kvalitě výkresu, který podle mne hrubě neodpovídá realitě. Ve srovnání s výkresem publikovaným v rámci monografie v časopise Aero Plastic Kits Revue (č. 38-44), ale i s technickým popisem, zejména neodpovídá půdorys křídla. Totéž lze bohužel říci i o kresbách srovnávajících výlisky stavebnic různých výrobců, které tak poukazují pouze na obecně známé velké nesrovnalosti u modelu KP. Je zajímavé, že pokud položíte výlisky na výkres z výše zmíněné monografie APKR, souhlasí velmi dobře.
Model naproti tomu představuje standard produkovaný firmou AZ model - na pohled vypadá velmi dobře, uvidíme, jak se bude stavět. Ačkoliv na první pohled vypadá model velmi dobře, při podrobnějším zkoumání vyjdou najevo některé problémy. Stavbu jsem jako obvykle zahájil pilotním prostorem. Stavebnice obsahuje vanu a boční panely, palubní desku jsem nahradil leptanou ze sady Extratech. Ze stejné sady pocházejí také boční panely sedačky, kryt s madlem na záhlavníku a poutací pásy. Prvním nalezeným problémem je zcela chybějící sací kanál motoru, který je nutno dostavět - a současně vložit dostatečně těžké závaží, aby model stál na třech bodech. Kanál jsem vyrobil z plastových destiček, které jsem vlepil sacím otvorem po slepení polovin trupu. Podobný problém je třeba vyřešit na opačném konci trupu - trysku jsem prodloužil pomocí trubičky stočené z plastu, vlastní trysku jsem upravil dolepením segmentů, otvor v trupu jsem dobrousil tak, aby se tryska vešla.
Druhým problémem jsou křídla. Dělící rovina horní a spodní poloviny prochází napříč spodním povrchem křídla, nekopíruje linky paneláže a navíc je poměrně výrazná, což znamená zatmelit, vybrousit a posléze celý spodní povrch přerýt. Ale ani to není nejotravnějším úkonem. Tím je podle mého názoru oprava plůtků na horním povrchu křídel. Jednak jsou kostrbaté a nemají v celé délce stejnou tloušťku, jednak jsou na levém a pravém křídle asymetricky umístěné. Takže jsem je postupně odřezal, ztenčil, plochu křídla vybrousil, plůtky nalepil zpět do správných pozic, dotmelil a pak brousil, leštil a přerýval. Proti tomu je tmelení na přechodu křídel a trupu v podstatě hračka. No - a zbytek už pak celkem jde: podvozky a jejich kryty, překryt kabiny, dolepit detaily a stavba je víceméně hotová. Stavebnice nabízí obtisky pro stroje sovětského a čínského letectva, mou preferencí je ovšem letectvo československé, takže jsem použil obtisky z archu firmy Bílek. Letoun má kovový povrch, použil jsem šedou Humbrol 127 jako základovou, tu jsem přeleštil a k imitaci hliníkového plechu použil metalizér Humbrol 27002 s různým množstvím přimíchaného odstínu 27003. Poté jsem nanesl vrstvu čirého lesklého akrylového laku a obtisky. Na závěr už přišla jen další vrstva lesklého laku. Model s monografií za velice výhodnou cenu, na modelu je celkem dost práce, ale výsledek mne uspokojil.